NAŠIM ŽENÁM
Matky, sestry, ženy,
což i vy jste za svobodu netrpěly,
nedaly jste vše, co drahého jste měly,
v bolest pohříženy?
Matky, sestry, ženy,
opuštěné vdovy –
i vy plnily jste rovy
svými životy a nadějemi.
Krev vám v žilách tuhla,
srdce usedala,
duše žily v stínu.
Smrt však dále brala
žeň těch vašich klínů,
osud ničil v spěchu
radost loktů vašich,
očí těchu.
Krásu vaši slzy zorávaly,
v úzkostech jste denně umíraly,
o útěchu připraveny,
matky, sestry, ženy.
88
Vždyť i vy jste hrdinkami byly,
ruce nečinně jste nesložily,
mozoly jste si je pokrývaly,
pole svá jste samy zorávaly,
dál jste žily
prací přetíženy,
matky, sestry, ženy.
A když mír se snesl vymodlený,
na práh domků svých jste usedaly,
mrtvé a své rány počítaly.
A pak šly jste ozdobit své stěny
vším, co drahého jste schovávaly
pro ten jejich návrat vytoužený,
dobré matky, sestry, věrné ženy!
89