Z vesnice.

Z vesnice.
Do vesnice přivedli ji, malou pobudu. Řekla v zlosti z prohnanosti: tady nebudu. Přivedli ji v metelici rovnou na faru. Nechci sedět na vesnici! Zavřeli ji v špýcharu. Z chleba, z vody, bez svobody zrodilo se tolik vzdoru, že si ruce otloukala, šelma malá, o závoru. Pro ty neustálé mely lidé na ni zanevřeli. Šel kol lesník, jaro bylo, modrá obloha. 114 Řekl: „Chudák holka zkusí.“ Zavolala: „Pro Boha, pusťte, hlavu rozbiju si!“ Vzpomněl – loni dravce chytil, v klec ho dal; také se tak na svobodu dobýval. Ke dveřím má jen dva kroky, klíč je v dosahu; otočil jím – chudák holka stojí na prahu. Jaro vniká plným proudem, je jak zmámená, stojí, hledí, nehýbe se. Co to znamená? Bíle kvetou louky kolem, modře nebesa; přiskočil k ní, řekl honem: pojď k nám do lesa! 115 Šla s ním krotce, neříkala – já tu nebudu. Ochočil si mladý lesník malou pobudu.