Z vesnice.
Do vesnice přivedli ji,
malou pobudu.
Řekla v zlosti
z prohnanosti:
tady nebudu.
Přivedli ji v metelici
rovnou na faru.
Nechci sedět na vesnici!
Zavřeli ji v špýcharu.
Z chleba, z vody,
bez svobody
zrodilo se tolik vzdoru,
že si ruce otloukala,
šelma malá,
o závoru.
Pro ty neustálé mely
lidé na ni zanevřeli.
Šel kol lesník,
jaro bylo,
modrá obloha.
114
Řekl: „Chudák holka zkusí.“
Zavolala: „Pro Boha,
pusťte, hlavu rozbiju si!“
Vzpomněl – loni dravce chytil,
v klec ho dal;
také se tak na svobodu
dobýval.
Ke dveřím má jen dva kroky,
klíč je v dosahu;
otočil jím – chudák holka
stojí na prahu.
Jaro vniká plným proudem,
je jak zmámená,
stojí, hledí, nehýbe se.
Co to znamená?
Bíle kvetou louky kolem,
modře nebesa;
přiskočil k ní, řekl honem:
pojď k nám do lesa!
115
Šla s ním krotce, neříkala –
já tu nebudu.
Ochočil si mladý lesník
malou pobudu.