STESK

STESK
Smutnou žeň ve světě člověk dnes klidí, hrozí se – říká si: „Bojím se lidí.“ Bojí se úskoku, klamu a šalby, za slovo upřímné půl srdce dal by. Denně se musí bít, odpouštět světu, hroudy a kamení namísto květů kupí se na cestě; citová bída, nevlídná, nečistá, práh jeho hlídá. Dej! Vděku nečekej – jenom rty zatni,zatni. Bojíš se člověka? – Lidé jsou špatní. 67 Bojíš se výkřiku do prázdna, v tichu, bojíš se, lekáš se cizího hříchu. Každý den o hlavu někdo je nižší, vzdálený, ztupený, namísto bližší. Je ti, žes zabloudil jak v lese dítě; u lidí po lidech stesk zadusí tě. Po citu, po právu,právu strašně se stýská; nebe je daleko, země tak nízká. Nad světem bez světla srdce tvé žasne – sotva je rozžehneš, někdo je zhasne. 68