STESK
Smutnou žeň ve světě
člověk dnes klidí,
hrozí se – říká si:
„Bojím se lidí.“
Bojí se úskoku,
klamu a šalby,
za slovo upřímné
půl srdce dal by.
Denně se musí bít,
odpouštět světu,
hroudy a kamení
namísto květů
kupí se na cestě;
citová bída,
nevlídná, nečistá,
práh jeho hlídá.
Dej! Vděku nečekej –
jenom rty zatni,zatni.
Bojíš se člověka? –
Lidé jsou špatní.
67
Bojíš se výkřiku
do prázdna, v tichu,
bojíš se, lekáš se
cizího hříchu.
Každý den o hlavu
někdo je nižší,
vzdálený, ztupený,
namísto bližší.
Je ti, žes zabloudil
jak v lese dítě;
u lidí po lidech
stesk zadusí tě.
Po citu, po právu,právu
strašně se stýská;
nebe je daleko,
země tak nízká.
Nad světem bez světla
srdce tvé žasne –
sotva je rozžehneš,
někdo je zhasne.
68