CIKÁNĚ
Jak kozle kamzičí na horský sráz
se snesl skokem cikán maličký
se džbánkem borůvek, jež chtěl mi dát.
Tak hleděl, jako by se přišel ptát
pohledem černých očí, nad líčky
16
jež žhnuly, pověz, černější kdo z nás,
zda borůvky, či pohled očí mých,
jež nikdy neskryje strach pod víčky.
A plachý byl jak pták, jenž přišel lov
si urvat k lidskému až obydlí.
Jak dravec spárem – mincí drobných kov
do dlaně tiskne. Kde se usídlí
dnes večer, zítra, neví. Jahodí
dnes poduškou mu je a zítra vřes
a jindy mechu kryt, jenž lahodí
se ke snům sametem. Tak celý les
má dary proň, když běsní i když něm
se nad ním klene, aby patřil těm,
již zmírají a zrozují se v něm.