CIKÁNĚ

Marie Calma

CIKÁNĚ
Jak kozle kamzičí na horský sráz se snesl skokem cikán maličký se džbánkem borůvek, jež chtěl mi dát. Tak hleděl, jako by se přišel ptát pohledem černých očí, nad líčky 16 jež žhnuly, pověz, černější kdo z nás, zda borůvky, či pohled očí mých, jež nikdy neskryje strach pod víčky. A plachý byl jak pták, jenž přišel lov si urvat k lidskému až obydlí. Jak dravec spárem – mincí drobných kov do dlaně tiskne. Kde se usídlí dnes večer, zítra, neví. Jahodí dnes poduškou mu je a zítra vřes a jindy mechu kryt, jenž lahodí se ke snům sametem. Tak celý les má dary proň, když běsní i když něm se nad ním klene, aby patřil těm, již zmírají a zrozují se v něm.