Z ULICE

Marie Calma

Z ULICE
To všechno ze smutku! Ty nalíčené ženy, jež kolem jdou, v nichž pohled chodce hledá namátkou tu, která mezi nimi větší ceny – ty všechny ze smutku jdou na ulici, v chvat její smísit se s úsměvem na líci 90 a setkat se tam – S kým? Tajemství to hoří ve světle žárovek. Jít šerem tajemným, v něj vnořit se, svůj urvat úlovek pro chvíli jen, pro večer jediný. A dívčí zrak tak otevřeně snísní, když říká – tajemstvím svým nevinný, bys prodlel, než se zítřek rozední. To všechno ze smutku! Do lidských stád se hrneš ulicí a čekáš na ozvuk: Zda jeden člověk pozdraví tě rád v té tlačenici v tmu se halící a zda ti bude dobré noci přát tak od srdce – a ne jen ze smutku.