KRISE

Marie Calma

KRISE
Něco nad tebou visí jak mrak, děsí tě pohled do dálky, děsí tě zrak osamělých chodců. Cosi úporně hledáš na cestě... Co jen jsi ztratil? K lidem se obracíš... Kdo z nich ten, který by radost ti vrátil? Smutkem ti šedne noc i den, starou zas písničku začni. Do ticha, pohled vyjeven po někom drahém lační, ruce máš prázdné, v srdci poušť, slzami duše vláční. 102 Do stromů déšť jen haraší, na cestě nakvet rosou. Les v mlhách, jako v rubáši – a tobě je, jak životem a všemi tvými radostmi prošel by sekáč s kosou.