V KONCERTĚ

Marie Calma

V KONCERTĚ
Jen zazpívej! Šum ztichne na chvíli a do ticha, jak o samotě pták, se scény hlas tvůj smutkem zakvílí a vkouzlí v sluch, čím cit i duch dvě bílé perutě se zachvěly. Co nocí probděly v nehybném tichu bílé perutě, než k světlům mohly vzlétnout s lehkostí, co úzkostí se sneslo na tvou hlavu zemdlenou, když pochyb tmou jsi k výši spěl! A teď jsi zde a letíš, zpíváš jim... Je mezi nimi, kdo by rozuměl a kdo by píseň vnímal srdcem svým? A snad se neptáš ani... Zazpívej! – zní povel nejvyšší. Ty čekáš jen, až šum se utiší a ticho – přítel tvůj – tě povzbudí, když váhat chceš. Pak nadšení jak výheň rozžatá tě uchopí 103 a žárem zahřívá, a před očima všech pak zaplaneš a hoříš za živa.