STROMY

Marie Calma

STROMY
Zda stromy z údolí těm ve výši závidí, že daleko uvidí, že mají k nebi blíž, že se nekrčí k potokům v lukách a v zeleni úbočí že nemají oporu a větve své k nebi pnou jak ruce ve vzdoru? Zda stromy v údolí, jež krotké chaloupky stíní, závidí druhům svým na horách, jež vítr v prorvy vklíní? Či zda strom – bohatýr ve skalách na stráži, kterého vítr nesráží, ni blesk, po lidech nemá stesk, zda za bouří 15 v údolí netouží? Komu z nich hůře a komu líp: zda tomu, jenž ve výši má svůj vznik, či tomu, jenž hlídá okénka cíp, kam měsíc jak milenec vnik?