ROZLOUČENÍ.

Marie Calma

ROZLOUČENÍ.
Ve chvíli zemdlení, když rozejít se máme, když cit náš přikrčilo hrubé všedno, zda necítíš, co v posledu si dáme ve smutku vypětí, že nemůže být duším našímnašim jedno. Výčitek nebude, ran neukážu stopy, jež do duše tvá slova vryla cizí. Stud není to, co oči moje klopí, to smutek je, co s sebou odnáším a který ze srdce mi nevymizí. A nech mne vyplakat, neb dokud slzy kanou, zrak obestrou, by zpět tě nezavolal své vroucí něhy silou nezlekanou. Za bolest rozchodu, teď, když tě musím ztratit, i za ni přicházím ti poděkovat a naše vzpomínky tím obohatit. Jdi v samotu, neb samoten chceš být, a já tě nemohu již následovat.