SÁM!

Marie Calma

SÁM!
A konec konců na světě jsi sám! Dlaň plnou vztáhneš – kdosi vezme z ní, by obdaroval tebe tím, že vzal. Pohledem řekneš – tvé je vše, co mámmám, a srdce lidské přec jsi nedojal. 56 Tvá slova dobrotou se rozeznírozezní, a lidem smysl zůstane přec skryt. Ty vtesáváš je v mramor paměti – sám u nich do vosku jen budeš vryt. A projdeš životem, bys znamenal, že srdce své vstříc neseš smrti tmám jak lidem kdys – a že jdeš v neznámo – jak životem kdys – konec konců sám.