JE ŽENA KEŘEM

Marie Calma

JE ŽENA KEŘEM
Je žena keřemkeřem, při cestě jenž vzrost’, k užitku jedněm, druhým pro radost. Keř bíle kvet’. Chci růžový – děl host – keř voněl sladce: – vůně tvé mám dostdost – 78 děl obdarovaný a něhy prost chtěl keře být, byť keři na lítost ten výrok byl. – Mne vezmi na milost, keř zaprosil – jen pro tebe jsem rost’. Však vytni mne a z dřeva mého most si urob. Blažen budu na výsostvýsost, když prospěji ti smrtí. Nepravost v tom vidět nebudu, když přes porost mých větví povede tě nestálost.