HODY LÁSKY

Marie Calma

HODY LÁSKY
Svůj tlumím vzdech – vždyť jaro jinak nedá a vzlétám s ním, kam jeho radost zvedá, ku zkvetlým haluzím, jež jako dech s odrazem krásy ve svých poupatech – se chvějí tajemstvím. To život promlouvá se všemi svody. V přírodě prostřeno pro lásky hody, 82 za květnou clonou rozkoš usměvavá má náruč vonnou. Za jarem jdu a neslyšet můj vzdech. Vždyť utonul dnes ráno ve květech, jež drahé ruce kladly v dlaně moje. I pro mne k hodům lásky prostřeno je.