OPUŠTĚNÁ

Marie Calma

OPUŠTĚNÁ
Stála v salonu zaražena, ubohá, bídná žena, chudá a opuštěná a slzy polykala. A pohledem svým o pochopení ke mně zavzlykala. K němu přišla jsem na místo k ní, a v měsíční krásu půlnoční vyšla jsem: zvednout z jeho představ zavržený obraz ženy. Žárlivý pohled mne stihl, nenávistný blesk se mihl. Což netuší ta bědná žena malá, jež zavzlykala, že viny nemám na duši? Ubohé ženy pošlapané velikých mužů bez citu, jste jako plody nerozdané, zapadlé v mokrém pažitu v života hluši. Vás nikdo nezvedne a neosuší. 70