OTCOVA LÁSKA

Marie Calma

OTCOVA LÁSKA
Vzpomínám na otce krásně, ne s želem, vzpomínám dojata, vím, že již tenkrát mne miloval duší i tělem, než byla jsem počata, již tenkrát vším, co nejlepšího měl, dařil mne do vínku a o mne, která přijdu, již se chvěl. Vím, že můj příchod vítal dávno před příchodem své duše tajemstvím, jež jednou zvím, a těšil se, až živým budu bodem, až život prosvětlím matce i jemu smíchu sterým svodem. Vím, že mne miloval tak na mne čekaje, že se mnou byl, by příchod do světa mi usnadnil, 35 a dřív že nežil, až od chvíle, kdy kroky moje střežil. Vzpomínám na otce teď, kdy ho není, jako on na mne, než přišla jsem; na jeho život plná pochopení a na jeho lásku s úžasem.