PŘÁNÍ ŽEN

Marie Calma

PŘÁNÍ ŽEN
Každá z nás chce být člověkem a nejen ženou – víc Marií, než Maří Magdalenou, nekát se, nesloužit, na ústech lpět, jež mluví slova svatá, po nebi lásky zatoužit, po Kristu svých snů – a sen svůj prodloužit jak cestu do daleka. Spět – nedospět? Co na tom! Kdo jde v světsvět, opouští domov, za přeludem chvátá. Potkat ho – zachytit, za vlásek, za ruky stisk, touhou se rozdychtitrozdychtit, o jaké jiným se nezdá, to je náš zisk. Chceme, by v našem klínu spočinul jak v stromu stínu, hladov a žízniv, ne syt. Chceme ho nasytitnasytit, když nám je spasitelem, svou duší i tělem, nebe lásky si vytoužit, vše dátdát, a přece nesloužit. Být jeho ženou vyvolenou: víc Marií, než Maří Magdalenou.