PŘÁNÍ ŽEN
Každá z nás chce být člověkem
a nejen ženou –
víc Marií, než Maří Magdalenou,
nekát se, nesloužit,
na ústech lpět, jež mluví slova svatá,
po nebi lásky zatoužit,
po Kristu svých snů –
a sen svůj prodloužit
jak cestu do daleka.
Spět – nedospět?
Co na tom! Kdo jde v světsvět,
opouští domov, za přeludem chvátá.
Potkat ho – zachytit,
za vlásek, za ruky stisk,
touhou se rozdychtitrozdychtit,
o jaké jiným se nezdá,
to je náš zisk.
Chceme, by v našem klínu
spočinul jak v stromu stínu,
hladov a žízniv, ne syt.
Chceme ho nasytitnasytit,
když nám je spasitelem,
svou duší i tělem,
nebe lásky si vytoužit,
vše dátdát, a přece nesloužit.
Být jeho ženou vyvolenou:
víc Marií, než Maří Magdalenou.