LÁSKA

LÁSKA
Miluji lásku pro lásku. Má láska je pták samotář a hnízdí na vysokých staveních. Nachází pod nimi vyhaslá ohniště a lidi s drobnými denními starostmi. Zpívá jim... Má láska nezná jednoho člověka, miluje všechny. Odstupňovaně, jako od šera k poledni a zase k západu. Kdo soustředí lásku v jedinou bytost – ztrácí ji. Jak by mohla duše jediné bytosti obsáhnout celou naši lásku? Usměvavý pruh nebe může ozářit tolik lidí najednou a láska tolika duším dáti mír, když nezná spěchu, jsouc věčná, a neumírá s věcmi ani s lidmi. 74 Narodila jsem se s ní a je mým vlastnictvím jako obě moje oči – a více než ony, protože by byla zdezde, i kdyby ony osleply. Ona je mořem, a do ní vtékají potoky a říčky všeho mého cítění a poznávání. Pne se nad vším i nad stržemi zklamání i nad propastmi zoufalství. Má láska vidí, aby objevovalaobjevovala, a projevuje se, aby těšila. Není to láska k jednomu člověku! Jeden člověk by mohl zabít lásku, ale ona ve mně nikdy neumřela. Nikdy jsem se neprobudila bez lásky k novému dni, z něhož pramenila síla v štěstí i žalu. Kdybych znala lásku jen k jednomu člověku – závisely by radosti mého dne jen na něm. Můj den však nešedne a je stále pln očekávání i příhod. To proto, že nemiluji jen jednoho člověka, ale lásku. 75