CHVÍLE

Marie Calma

CHVÍLE
Povoz přejel kolem, světla ve tmě vzplála, vítr zavál s polí. V sadě pod topolem s bolestí si hrála, která nepřebolí. 79 Na zatáčce chvíli v pozdravu se mihla něčí ruka bledá. „Jak se člověk mýlí!“ – Ruky kmit pak stihla. „Přec jen mu to nedá!“ Bylo po bolesti. „Vždyť se jistě vrátí – na shledanou kynul.“ V topolovém klestí paprsky se krátí. – Ráj tam duši minul.