ŠTĚDROVEČERNÍ HOSTÉ

Marie Calma

ŠTĚDROVEČERNÍ HOSTÉ
Na stole bílý ubrus, na něm květin zdoba, v křišťálu víno, sousta vybraná, vše v hojnosti, co vánoční dá doba; sněť jedlová jak stříška ochranná se nad vším klene. – Stesku náhlá mdloba se víček tkla, a v koutech pod krajkovím ztlumeně světla planou. – Stíny lovím, jež z šera zvedly se. Jdou vyplnit řad prázdných míst. Z nich každý jist je mojí vzpomínkou. Ať blíže jdou, mé přijmou díky – zvu neviditelné své společníky. Snad teskno jim, že tady netělesni a tiši usedli, že číší nezvedli, když já jim připíjím. Je duchem zřím, beze slov v mysli s nimi hovořím a vím, co řekli by, když dary své by kladli do dlaní mých – jak každý z nich by lovil radost mou. I dnes své dary strou, na křídlech vzpomínek když vrátili se k zemi. Tak je mi, 49 jak pavučinou jemnou by duch byl opředen. V noc svatou, kdy radost rozžata je v srdcích jen – na lásku jejich myslím přebohatou a mám svůj Štědrý den!

Básně v knize Strom poznání: