Z POHŘBU

Marie Calma

Z POHŘBU
Z pohřbu se vracím – v pusté obydlí že vejdu, mním, kde stesk se usídlí a kde své dny jen smutkem vyplním. S obavou kliku tisknu – do dveří jak cizích šla bych, kde mne nečeká hostitel známý s vlídným úsměvem, by dál mne zval. Než kouty zšeřelé se jasní vzpomínkou. Tam pero je, jímž psal, zde kniha, které dotekl se kdys, tam váza, kterou přinesl mi v dar, zde dílo započaté, náčrtek ku řadě přednášek. Tak zmar jen tělo vzalo. Duše žije dál a vzpomínkou v mém mozku hovoří. Shořelo tělo, duše neshoří.