CESTIČKO, CESTO...

Marie Calma

CESTIČKO, CESTO...
Cestičko, cesto, kam mne vedeš? Vlasy mi ve větru vlají i šat, tváře mi ruměncem plají a chvat mne k výšinám svádí. Jak vánek hladí a metlice u cesty kývá, když radí – jdi dál, zázraky uvidíš! Cestičko, cesto, ty víš, když po tobě spěchám a výhled mi kyne ku známým střechám, kus srdce že tady nechám u modrých tvých zvonků, kus duše že vpletu v tom letu do jejich stonků – a vítr že píseň mou roznese jak chmýří po lese. Cestičko, cesto, veď mne jen výš, kde oblaka uzřím i hvězdy i spád, kde k písni mé zahučí vodopád, až tam, kde se vrcholky rozsněží bílými tělíčky protěží, jež někdo mi zapomněl dát! 18