MOŘE

Marie Calma

MOŘE (Na rivieře)
Ty neznámá pevnino, světlo za mořem, ty rostoucí bode, proč mne lákáš? Láká-li neznámo jako něha, proč by neměla lákat smrt? Je-li neznámo vším, nežiju v přítomnosti a nemusím do cizích krajů. Stačí mi po nich toužit jako po lásce, o které vím, že je, a přece ji nemám, 20 po které toužímtoužím, a přece ji nedosahuji. Mé veliké, nádherné moře, čím jsou proti tvé velkosti lidé? Klubíčkem, zmítajícím se ve falešných zvucích při falešném úsměvu nalíčených rtů. Hučíš, jako bys se chtělo vylít z břehů a zaplavit poušť lidské malosti. Cítím s tebou! Pro mne jsi živlem, ne kulisou, pro mne jsi krásou s odkrytými rysy. Jsi v ruchu kolem jedinou živou bytostíbytostí, s kterou si rozumím a ku které lnu. Nemít zde tebetebe, nemohla bych dýchat, nemít zde tebe, byl by vylidněn svět. Ty máš lidskost, ne oni, ty máš krásu i velkost, i tvořivou sílu, ne jejich nádhera. Ty jsi mým druhem, tvou hudbou se opíjím, tvou krásou sytím svůj zrak, tebe miluji, v tobě nacházím vše božské i lidské. Ty, jež omýváš břehy a zrcadlíš nebe, 21 víš o všem, jako bys bylo pohltilo život. Leží na tvém dnu a vychází na povrch v podobě vln. Na tvém dnu je vše, jako v hlubinách krásných a strašných duší, jsi plno mluvící a mlčenlivé, velké a lidské krásy!

Básně v knize Strom poznání: