SUKOVA „POHÁDKA LÉTA“

Marie Calma

SUKOVA „POHÁDKA LÉTA“
Řekl bys, básník šel a v žhavém létě pohádku vysnil; malíř na paletě zachytil slunce, v obraz krásu pojal – a málo řekl bys! On tak tě dojal, jak stvořitel, když krásu léta stvořil. Jsi okouzlen... Dech léta v tonech ožil s jasem i vůní. Zralé žitné klasy zříš vlnit se a míru jak bys požilpožil, tak dobře ti. Do trávy leháš mlčky, sníš o štěstí – a skřítek vzbouzí cvrčky a motýl – radost – létne kolem tebe. Je slunce nad tebou a modré nebe 67 a v srdci touha. Noc pak bez úpalu přichází smírná, tichá, nemá žalu, jen pochopení, s kterým teď se sklání tvá duše nad pohádkou, do níž vložil duch tvůrce svoji nekonečnost zrání.