PŘÁTELSTVÍ

Marie Calma

PŘÁTELSTVÍ
Jen tenkrát přátelství je trvalé, když ruka, která tiskla oddaně kdys ruku zblízka, zmatků přes propast i neshod, bez nároků na vděčnost vždy stejně k stisku se nám podává, a oči v hrůzy, nebo v slunce žár 66 zří stejně věrně. – Světlo zastínit lze neporozuměním. Výčitka však zháší světlo, jako prudký dech, jenž v tony písně z plných nabrán plic, kde dolce mělo znít – jen zaskřípe. Kdo almužnu by podal žebráku, jenž při cestě svou nastavuje dlaň, s pohybem okázalým, jenž by děl, jak štědrým jsem, zda také uznáváš – ten díků jeho byl by nehoden. A přítel, který přišel by ti říc, já duši, tělo své jsem vyplenil pro dobro tvé – by nebyl přítelem to řka, neb díla čist by nekonal, jsa dobra poslušen jen s výhradou, že bude odměněn. – Jen radostně co dáváme a beznáročně tak jak dech svůj vzduchu, jehož ozonem sil nabíráme, tehdy přebytek našeho daru stvoří krásný tvar, jejž lidé smějí nazvat přátelstvím.