NÁVRAT

Marie Calma

NÁVRAT
Tak denně se mi vracíš, bez ohlasu svých kroků v předpokoji, bez pohybu, jimžjímž dotýkals se vlasu, ruky mojimojí, bez polibků svých žhavých – přede dnem – do ticha samoty, do nocí tmavých, bych cítila, jak duší k sobě lnem. Tak denně se mi vracíš přes prostory odchodu svého, přes neznáma hory, přes hradby skutečnosti. Umdleného tě vítám, vyprovázím... V předpokoji tvůj krok se neozve, když přede dnem návratu naplněna tajemnem, z příbytku svého v nový život vcházím. 47