NEMOCNÁ

Marie Calma

NEMOCNÁ
Kdo by dnes vešel ke mně, kdo by mi přinesl z venčí kmit slunečního jasu, jenž koruny stromů věnčí i zahrad krásu, tomu bych složila jemně do dlaně srdce své v žasu. Kdyby na pokrývku bílou, nad níž mé ruce jsou spiaty, vložily dnes ruce něčí kytici, již mi kdos uvil v slunci tam vzpomenuv na mne, sladkou by promluvil řečířečí, jako by o lásce mluvil. K choré, kde samota straší, v den taký nevejde nikdo, venku když jarně to raší, modravá dálka když láká. Touha má na křídlech ptáka k jarnímu nebi se vznáší.