NA ŠTĚDRÝ DEN

Marie Calma

NA ŠTĚDRÝ DEN
Květiny, které otec nosil mi v dny velkých svátků, s úsměvem, jenž děl: hrst květů nesu jen, však, kdybych směl a mohl – celý život tvůj, jak sen by jimi rozkvet – – růže, květy mé, vy ze všech nejmilejší byly jste, jimiž mne Osud obdaroval. Tak milenec by ženu nemiloval, ni muž, ni bratr. Trojí lásky té je souhrn pouhým stínem proti té, v které mně otec choval. Je Štědrý den! A v teple rozvité jehličí voní. Stoly pokryté byť byly dárky, prázdné ruce mám... Po květech otcových je vztahuji a vzpomínám – těch růží vzpomínám. 36