ROZLOUČENÍ

Marie Calma

ROZLOUČENÍ Památce dr. Fr. Veselého
I.
Co přimělo mne ruku pozvednout a zvolat „Ave“, když jsi nesen byl z příbytku našeho? Proč pozdravem jsem římským zdravila tvé ostatkyostatky, jak svého vítěze kdys zdravil lid, čekaje u bran Říma? – Dnes už vím. Pohybem zdravila jsem bezděčným vítěze nad životem. V neznámo, svých skutků nesen jasnou perutí, bys pozdraven tak – vešel vítězem!
II.
Zvuk varhan zní a za zvuku těch tonů se rakev pohnula a mizí za oponu. Za chvíli tělo tvé tam dohoří a v domov půjdu sama... „S tebou jdu“jdu,“ hlas známý, drahý ke mně hovoří. A jak když z mraků svět se vynoří hvězd čistých, obzory se otvírají k výšinám novým. Vím, že nepůjdu již sama životem, že budeš se mnou dál v sloučení, v kterém lidé nezmírají. 45