TATRY
Krajino výšek, obzorů, pralesů,
co jen ti donesu
za to, co dáváš mi v hojnosti,
za pocit domova, síly a volnosti?
K staletým hvozdům tvým
pro pocit mladosti
chodím si rok co rok.
Miluji dravý tok
potoků ve stržích,
nalézám v hloubkách tvých
na všechno odpověď,
náhradu za všechno,
za to, co nedal svět,
za to, co umřelo.
Za všechny bolesti,
za radost odvátou,
jsi mi ty, domove na Tatrách,
odplatou.
V nádržích vůní tvých
tělo své vykoupám,
do krásy vstávám tu,
do krásy usínám,
7
na loukách spočinu,
v dálkách se zatoulám.
Všechno tu zprůhlední
a nic už netíží,
co bylo daleké,
tady se přiblíží.
Krajino výšek, obzorů, pralesů,
kdybych se k tobě navracet přestala,
sebe bych trestala.
8