MODLITBA
Ať chodím tudy krokem bez únavy,
v tanečním rytmu, který zpomalí
jen v tichém zahledění do dáli,
v němž do krásy se zraky volně noří,
plujíce po zeleném, širém moři.
Ať myšlenky tou svěžestí vždy svlažím,
jíž krása roste, nedotčena stářím,
a poznání se sune v nepřehledno
z vědomí plnosti do ticha bezvědomí,
v nichž sny a skutečnost jsou pouto jedno.
Jen nebýt květem, který zvolna ničen
podléhá zmaru v dlouhém umírání.
Spíš stromem být, jenž nad sráz hrdě vztyčen,
blesk očekává, mraků požehnání,
by v zem, kam svými kořeny se vinul,
se nachýlil a v stínu odpočinul.
11