MODLITBA

Marie Calma

MODLITBA
Ať chodím tudy krokem bez únavy, v tanečním rytmu, který zpomalí jen v tichém zahledění do dáli, v němž do krásy se zraky volně noří, plujíce po zeleném, širém moři. Ať myšlenky tou svěžestí vždy svlažím, jíž krása roste, nedotčena stářím, a poznání se sune v nepřehledno z vědomí plnosti do ticha bezvědomí, v nichž sny a skutečnost jsou pouto jedno. Jen nebýt květem, který zvolna ničen podléhá zmaru v dlouhém umírání. Spíš stromem být, jenž nad sráz hrdě vztyčen, blesk očekává, mraků požehnání, by v zem, kam svými kořeny se vinul, se nachýlil a v stínu odpočinul. 11