BŘÍZKA

Marie Calma

BŘÍZKA
Lidé tě přišlápli, a přece jsi vyrostla do pěkné koruny, do větví rozložitých, věnčených tisíci lístky a sluncem zpitých. Od hlavy do paty oděná do běla, od rána do šera, co jsi se nachvěla! Prostorem k slunci touha tvá letěla, od prachu do výše co rok tě vypjala, tělo tvé do krásy, do síly srovnala. Lidé tě přišlápli – a ty – jim na vzdory, bíle se tyčíš teď v modravé obzory. 43