V POLEDNE

Marie Calma

V POLEDNE
Jdi lesem v poledne, když listí kropí svým stínem břehy cest, jichž ptačí stopy se dotkly jen, a země, zatížená polibkem slunce, sladká, udivená a čarující jako mladá žena se vzdává pocelům. Tu krásu vnímej, modř nebe nad hlavou a zeleň pod krokem. Najednou ztratíš všechnu lidskou tíži a bezstarostným jsi jen potokem, jenž krásu zrcadlí, jak v ní se shlíží. Proud krásy lehkostí svou unáší tě přes balvany, jež cestu tarasí; máš radost – takovou – jak mívá dítě, jež s životem jen ve hře zápasí. Rozumíš zpěvu ptáků, řeči listí, jsi jedním z nich – a letíš, jásáš – zpit tajemstvím krásy, jež ti připomněla o nové zítřky život poprosit. 51