OZVĚNA

Marie Calma

OZVĚNA
Ozvěna písní všech, jež jsem ti zpívala, krajino kouzelná, se ke mně navrací. Ty hledíš na mne tak, jak já se dívala v poklady krásy tvé, již věky nezmenší, i když z nich po věky tvá štědrost utrácí. Když v ticho lesů tvých se nořím zasněné, po noci únavné, po noci probděné nad vším, čím kalit zná si život lidský duch, tu se mnou rozmlouváš, srdečný dobrý druh, jenž radost vymýšlí a nutí k úsměvu. Mně, k tobě ztulené, vždy bylo do zpěvu, mou radost probouzel ztajený šepot hnizd, jak květ si s broukem hrál a s kapkou rosy list, jak paprsk do stínu se snažil proniknout, neb mrakům na větru chtěl v dálku uniknout. A všechny květy kol v své pestré směsici, uvité krásou tvou v barevnou kytici, pocely vůní všech, jež v tobě roztály, mým snům dech opojné své síly rozdaly. 62