STROM

Marie Calma

STROM
Do lesa chodím, v hloubi skal, úzká je mi ta lidská klec; tam každý strom je můj milenec, náruče větví rozepjal, šumem mi řekl tisíc vět, umím je všechny nazpamět. Ten, který nejvýš postojí, bouří se žádných nebojí, a neskosí ho větru vír, strom nejvyšší, můj bohatýr, jenž nad skalní se vznesl sluj, ač vzdálen mi, je nejvíc můj. Do tmy i v žáru poledne, kam oko jenom dohlédne, kam touha jenom doletí, do jara, do zim, v podletí, nad propastí, nad strž a lom můj milenec ční krásný – strom. On nad strží se tyčí sám, já zdola se naň usmívám, na jeho obrys, kořeny, 39 jež do vzduchu jsou vrženy. On stojí přec – a vzdoruje a dálku, nebe miluje, kam jeho píseň doletí, jež šumí v děje staletí. 40
Básně v knize Tatry:
  1. NAD HORAMA
  2. TATRY
  3. V TATRÁCH
  4. MODLITBA
  5. ZEMĚ
  6. NA LESNÍCH CESTÁCH
  7. STROMY
  8. V PŘÍRODĚ
  9. OBJETÍ
  10. HORSKÝ POTOK
  11. LES ZPÍVÁ – – –
  12. MĚSÍČNÍ NOC
  13. ZÁNIK A VZNIK
  14. DEŠŤ
  15. V MÍRU PŘÍRODY
  16. NÁVRAT
  17. ŠTÍTY
  18. TRAVNATÁ CESTA
  19. DARY LESA
  20. HORY MOJE!
  21. STROM
  22. V STÍNU LESA
  23. BŘÍZKA
  24. SAMOTA
  25. VEČER
  26. HVĚZDNATÁ NOC
  27. JARNÍ
  28. LESNÍ CESTA
  29. V POLEDNE
  30. UČÍM SE
  31. LÉTO
  32. PŘÁNÍ
  33. ZELENÉ ŠERO
  34. DUŠE LESA
  35. POUČENÍ
  36. OZVĚNA
  37. ZMAR
  38. MLHA
  39. PODZIMNÍ
  40. SPÍCÍ ZEMĚ
  41. PODZIMNÍ ZLATO
  42. ZIMNÍ LES
  43. ODCHOD
  44. LOUČENÍ
  45. VĚZEŇ.
  46. NÁVRAT Z TATER.