SAMOTA

Marie Calma

SAMOTA
Samota. Ticho. Teprve se dní. Vrcholky stromů v jitru průzrační, z hnízd prchá sen. Kdo tichou samotu mou zalidní, až vstane den? Kdo půjde se mnou rosou do rána, vzpomínkou ztělesněn, čí slova budou duši seslána těch dálek do ozvěn? Či půjdu sama, slunce nad hlavou jak zlatou korouhev, jak proudem nesena té krásy záplavou? Zda zazní zpěv slov, která pronikla kdys bytost mou jak první pocely, zda vrátí se div chvil, jež rány otevrou a zase zacelí? 44 Samota – ticho – krásy velebnost – v nich jedna z chvil, v níž sen se skutečnosti přiblížil a zraje pro věčnost. 45
Básně v knize Tatry:
  1. NAD HORAMA
  2. TATRY
  3. V TATRÁCH
  4. MODLITBA
  5. ZEMĚ
  6. NA LESNÍCH CESTÁCH
  7. STROMY
  8. V PŘÍRODĚ
  9. OBJETÍ
  10. HORSKÝ POTOK
  11. LES ZPÍVÁ – – –
  12. MĚSÍČNÍ NOC
  13. ZÁNIK A VZNIK
  14. DEŠŤ
  15. V MÍRU PŘÍRODY
  16. NÁVRAT
  17. ŠTÍTY
  18. TRAVNATÁ CESTA
  19. DARY LESA
  20. HORY MOJE!
  21. STROM
  22. V STÍNU LESA
  23. BŘÍZKA
  24. SAMOTA
  25. VEČER
  26. HVĚZDNATÁ NOC
  27. JARNÍ
  28. LESNÍ CESTA
  29. V POLEDNE
  30. UČÍM SE
  31. LÉTO
  32. PŘÁNÍ
  33. ZELENÉ ŠERO
  34. DUŠE LESA
  35. POUČENÍ
  36. OZVĚNA
  37. ZMAR
  38. MLHA
  39. PODZIMNÍ
  40. SPÍCÍ ZEMĚ
  41. PODZIMNÍ ZLATO
  42. ZIMNÍ LES
  43. ODCHOD
  44. LOUČENÍ
  45. VĚZEŇ.
  46. NÁVRAT Z TATER.