ODCHOD

Marie Calma

ODCHOD
Každý odchod z života je utrpením. Opustit krásu lesů a polí, to přece bolí. Nemít již nad hlavou slunce a mraky, do tmy jen upřít své zraky, jako když za noci ulehneš v neznámé světnici s prachem a potem a únavou na líci, u okna, kam měsíc nesvítí, s bázní, co pohled tvůj zachytí, až víčka zatouží po novém poznání. Jaké tam bude tvé poslání? Kdyby tam byly tatranské štíty a stráně, daleké obzory pod širým nebem – ostatní pozemské rád bys dal za ně, protože nebe bylo by nebem. 71