DUŠE LESA

Marie Calma

DUŠE LESA
Musila jsem jít za šera neznámou cestou, temným lesem. Pěšina se mi ztrácela zarostlá hustě travou a vřesem. Něco mne z houští volalo, lákalo, mámilo, hrozilo děsem. Vrátit se? Vyhnout se tišině? Zaměřit k lukám, jež jasna jsou, dřímají bez tajů nevinně v úsměvu jetele pod rosou? První krok sunu do vřesu a vnímám duši lesa teď, bez bázně kráčím, bez děsu, známě zní houštin přípověď, doprovod hlasů tajemných, jimiž se duše lesa chví, stesk podivný, rusalčin smích, zapadlý šelest do větví. Děs necítím, samoty tíž mně nadlehčuje bezcestí. 58 Jdu k duši lesa blíž a blíž v houšť stromů, vzpiatých nad klestí, do tišiny a do štěstí. 59
Básně v knize Tatry:
  1. NAD HORAMA
  2. TATRY
  3. V TATRÁCH
  4. MODLITBA
  5. ZEMĚ
  6. NA LESNÍCH CESTÁCH
  7. STROMY
  8. V PŘÍRODĚ
  9. OBJETÍ
  10. HORSKÝ POTOK
  11. LES ZPÍVÁ – – –
  12. MĚSÍČNÍ NOC
  13. ZÁNIK A VZNIK
  14. DEŠŤ
  15. V MÍRU PŘÍRODY
  16. NÁVRAT
  17. ŠTÍTY
  18. TRAVNATÁ CESTA
  19. DARY LESA
  20. HORY MOJE!
  21. STROM
  22. V STÍNU LESA
  23. BŘÍZKA
  24. SAMOTA
  25. VEČER
  26. HVĚZDNATÁ NOC
  27. JARNÍ
  28. LESNÍ CESTA
  29. V POLEDNE
  30. UČÍM SE
  31. LÉTO
  32. PŘÁNÍ
  33. ZELENÉ ŠERO
  34. DUŠE LESA
  35. POUČENÍ
  36. OZVĚNA
  37. ZMAR
  38. MLHA
  39. PODZIMNÍ
  40. SPÍCÍ ZEMĚ
  41. PODZIMNÍ ZLATO
  42. ZIMNÍ LES
  43. ODCHOD
  44. LOUČENÍ
  45. VĚZEŇ.
  46. NÁVRAT Z TATER.