DEŠŤ

Marie Calma

DEŠŤ
Plynou chmury po nebes obzoru, vyhnaly s hůry, z nebes prostoru, který mu náleží, vladaře slunce. V hrady se naježí, mlhavých závojů spouštějí taje. Není již vidět obrysů hor a rozlohy kraje; všechno se rozplývá v mlhavé šedi. Jen cesty zelení do očí hledí z travin, kam splývají potoky slzí, a stromů vrcholky mohutnou tvrzí k nebi se vztyčují. Deště je bičují, vítr je cuchá, pod nimi místa však úkrytu suchá přístřeší skýtají. Až chmury roztají v slunečních paprscích, slzy s řas travnatých 28 setřese větru smích, slunce se polibky vedere v úkryty, v strže hor, v mýtiny lesů a pažity, květ pelem zazvoní z úkrytů listnatých, do ticha večera sladký dech zavoní životů vzkříšených. 29
Básně v knize Tatry:
  1. NAD HORAMA
  2. TATRY
  3. V TATRÁCH
  4. MODLITBA
  5. ZEMĚ
  6. NA LESNÍCH CESTÁCH
  7. STROMY
  8. V PŘÍRODĚ
  9. OBJETÍ
  10. HORSKÝ POTOK
  11. LES ZPÍVÁ – – –
  12. MĚSÍČNÍ NOC
  13. ZÁNIK A VZNIK
  14. DEŠŤ
  15. V MÍRU PŘÍRODY
  16. NÁVRAT
  17. ŠTÍTY
  18. TRAVNATÁ CESTA
  19. DARY LESA
  20. HORY MOJE!
  21. STROM
  22. V STÍNU LESA
  23. BŘÍZKA
  24. SAMOTA
  25. VEČER
  26. HVĚZDNATÁ NOC
  27. JARNÍ
  28. LESNÍ CESTA
  29. V POLEDNE
  30. UČÍM SE
  31. LÉTO
  32. PŘÁNÍ
  33. ZELENÉ ŠERO
  34. DUŠE LESA
  35. POUČENÍ
  36. OZVĚNA
  37. ZMAR
  38. MLHA
  39. PODZIMNÍ
  40. SPÍCÍ ZEMĚ
  41. PODZIMNÍ ZLATO
  42. ZIMNÍ LES
  43. ODCHOD
  44. LOUČENÍ
  45. VĚZEŇ.
  46. NÁVRAT Z TATER.