V MÍRU PŘÍRODY

Marie Calma

V MÍRU PŘÍRODY
Jít – přemýšlet – vzpomínat beze slov, mech pod krokem, nad hlavou lesů krov a v duši mír hor, obzorů a luk, šum listí, ptačích písní tichý zvuk, dech vůní kouzelný, v něm mládí vzkaz, kraj – pohádku, v něm obraz na obraz. Volání jiter, když se rozední, pod žhavým sluncem výkřik polední, hru barev v soumraku, když večer ztichztich, a na konec taj nocí stříbrných, kdy země vysílá svých vůní dech, v sny proměněný, noci na křídlech, a člověk v tichu, jež se rozhostí, se stává netělesnou bytostí. 30