PODZIMNÍ

Marie Calma

PODZIMNÍ
Takový šedý den, smutný a neslunečný, kraj celý zahalen je v rubáš nekonečný, květ nevypučí již, serváno na podušku je chmýří vrbice do mechového lůžku. Vzduch tlením prosycen se v těžkou mlhu mění a mrak, v něm zachycen, umírá v zkapalnění. Stín do snů uspává a na vývratů kostech vichřice vyhrává o zmaru, zkáze, postech. A šero zelené, jak ukrývá se v houští, do větví napjatých své pavučiny spouští, a tam, kde zpívali nedávno ještě ptáci – 65 je slyšet sekyru, jak suchý porost kácí. 66