STROMY

Marie Calma

STROMY
Vysoké stromy v lesnaté stráni, jak známě, rodně zní váš hlas; varuje, volá, mlčením chrání. Rozumím vám, jsem jedním z vás. S výšin svých srázů hledíte ke mně v slunci i větru, v bouři i v tmách; i já mám kořeny v půdě té země a hlavu někde ve hvězdách. I já se leskem obzorů zpíjím, když vatrou slunce zaplanou, když krásu výšin a propastí míjím, potoků spádem rozklanou. I já tak, jak vy, v nepohodě života psotě čelit znám, duši i srdce na svobodě, a pohled vzpjatý k výšinám. 15