HORSKÝ POTOK

Marie Calma

HORSKÝ POTOK
Potoku bystrý, letící do dáli, břehy tvé kypí šťavnatou zelení, kořeny dotyků chladu se nebály, vědouce, že se jim v úrodu promění. Dotyků vodopád zahalí v úsměvy pochmurné obrysy balvanů nad srázy; hudba vln kolébá, hudba vln provází s tajemstvím přírody rozhovor důvěrný. V příkrase paprsků voda když zprůhlední, poklady hlubiny zrakům se otevrou, nebeskou modří se hladina rozední, laviny sněhu s výšin se odervou a v touze, splynout s potokem v objetí, jak vichrem neseny s výšin se rozletí, aby svou bělí proudy vln zmnožily, aby se v teplo údolí vnořily, zdivené v kvetoucí roviny nahlédly, v chvatu, jenž nesnese výčitek, pokání, nečeká, aby se na domov ohlédly, vzpomněly na ticho nahoře na pláni. 20 Aby již nebyly v širokém řečišti tou bělí průzračnou nad štítů těžišti, neseny proudem se svahu k nížině plynuly v stesku po rodné výšině. 21