SPÍCÍ ZEMĚ

Marie Calma

SPÍCÍ ZEMĚ
Pod spadalým listím horká země dýchá; je jenom zdánlivě krotká a tichá jak člověk zklamaný, bez víry. V hlubinách jejichjejích šumivé geysíry sílu si střádají na jarní touhu, na sny, jež vytrysknou, v slunci se zalesknou rosou a pelem, až země odpočatá, nevěsta slunce se probudí, pod jeho polibky stane se tělem a tisícerými životy se rozrodí. Teď šumot spadlého listí do snů ji uspává, nad lůžkem jejím vítr když sviští a mračen dálava ženichův slunečný pohled ukrývá, a ona, půvaby pochované, tiše a krotce střádá sil proudy, 67 aby se mohla dělit a vtělit v stromy a květy a v úrodné hroudy. 68