NA HORÁCH
Na skalním tesu vrbice, mák,
v zeleni svahu kopretiny.
Vypráví vítr bouřlivák,
jak je svět na horách jiný.
Slunce tam zlatá přadena
v úkryty kapradin hází,
zlatem je cesta vroubena,
vystlána vůněmi mlází.
Les stojí jako v zakletí,
v modlitbě Bohu se koře,
naslouchá, až píseň staletí
zašumí z údolí k hoře.
Co se tu krásy prolíná,
co je v těch kořenech síly,
jež mocně v zem se zatíná,
k růstu a plodnosti cílí.
Z rodu té síly, jež vzdoruje
vichřici, hromu a blesku,
o místo na slunci bojuje,
o radost bez marných stesků,
33
z rodu té síly ať duši mám,
radostnou, silnou a smělou,
bez bázně rozpjatou k výšinám
i v smrti hlubinu ztmělou.
34