NA HORÁCH

Marie Calma

NA HORÁCH
Na skalním tesu vrbice, mák, v zeleni svahu kopretiny. Vypráví vítr bouřlivák, jak je svět na horách jiný. Slunce tam zlatá přadena v úkryty kapradin hází, zlatem je cesta vroubena, vystlána vůněmi mlází. Les stojí jako v zakletí, v modlitbě Bohu se koře, naslouchá, až píseň staletí zašumí z údolí k hoře. Co se tu krásy prolíná, co je v těch kořenech síly, jež mocně v zem se zatíná, k růstu a plodnosti cílí. Z rodu té síly, jež vzdoruje vichřici, hromu a blesku, o místo na slunci bojuje, o radost bez marných stesků, 33 z rodu té síly ať duši mám, radostnou, silnou a smělou, bez bázně rozpjatou k výšinám i v smrti hlubinu ztmělou. 34