V SOUMRAKU

Marie Calma

V SOUMRAKU
Kraj vidím za závojem soumraku, běl domků světlem kmitá se v té šeři a lehce zakreslen je do mraku sběh obláčků, jak vdechnut do pápěří. Potkávám řadu upocených ženců, jdou bílou cestou mezi topoly, kde komíny jak ruce utopenců se zvedají z hladiny údolí. Tam mizí domky do zeleně syté, k potoku vedou tiché pěšiny, tam prosté domovy jsou v sadech skryté, samoty mají rysy neviny. Kraj vidím za závojem soumraku, jak v přítmí obrysy co chvíli mění, mlhavou podobu má přízraku, jenž rozplyne se v ranním kuropění. 99